Unipetrol | Fuelling Innovations | Články

Umění z recyklovaných plastů

Bylo to téměř fatální setkání. Během teplého letního večera se italská designérka Daniela Buonvino procházela Amsterodamem a klopýtla o nějaký kus odpadku. Spatřila lesklý, průhledný a dokonale kulatý předmět. Vypadal jako obrovská kulatá žárovka, ale byla to vlastně plastová část belgického pivního sudu.

"Vzala jsem si ji domů a zhotovila z ní lampu. Byla jsem ohromena předmětem samotným, ale také skutečností, že mohu fakticky prodloužit životnost odpadu a učinit jej užitečným tím, že dám předmětu novou funkci a nový život," vysvětluje 32letá Daniela Buonvino, která začala sbírat pivní sudy. Několik barů a restaurací pro ni dokonce začalo některé schovávat.

The beauty of recycling
přečtěte si více

"Byla jsem překvapena, že pivní sud je vyráběn ze čtyř různých materiálů, a to jak z plastových, tak i hliníkových. Na světě neexistuje společnost, která by tento výrobek rozebírala a recyklovala. Sud se použije jen jednou a pak se vyhodí. Proto se pokouším přispět trochou něčeho vlastního," říká Daniela, která pochází z Turína a od roku 2009 žije v Amsterdamu.

Používá plastové díly pivních sudů k výrobě designových lamp ale také k výrobě květináčů, které připomínají malé skleníky nebo terária. Svá upcyklovaná díla označuje značkou BULBkeg, což je slovní kombinace žárovky a sudu.

Potřebuji dělat umění, které dává smysl

S Danielou jsme se setkali v prosinci 2017 na přehlídce Prague Design Week, kde na pozvání organizátorů představila interaktivní instalaci tvořenou několika lampami z pivních sudů.

Prodává své výrobky prostřednictvím e-shopu a také v jednom z turínských pivních obchodů (Triple-B), který je rovněž vyzdoben jejími lampami. Lampy mají průměr přibližně 55 centimetrů a tvoří zajímavou část interiéru.

Daniela Buonvino absolvovala průmyslový design v italském Turíně a v Haagu v Nizozemsku. Přístup obou škol se podle jejích slov lišil. „V turínském IAAD (Instituto di Arte Applicata e Design) jsme pracovali na projektech pro velké společnosti, jako jsou Lavazza nebo DeLonghi, což bylo velmi praktické. Navrhli jste výrobek, nakreslili náčrt a učinili rozhodnutí. Poté jste vytvořili 3D výkres, prototyp a výrobek byl potenciálně připraven k výrobě.“ Zahájila také magisterský kurz, který se specializuje na průmyslový design, na Královské akademii umění KABK v Haagu. „Tento kurz byl spíše experimentální a byla zde skvěle vybavená dílna se spoustou materiálů k otestování,“ říká Daniela, která vždy chtěla věnovat více svého času užitému umění než umění akademickému.

Umění není její prací na plný úvazek, pracuje rovněž jako průvodce italských turistů při cyklistických výletech po Amsterdamu a v minulosti pracovala v restauraci. Daniela by se však ráda co nejdříve vzdala svého zaměstnání a živila se pouze prodejem svých uměleckých děl.

Nevyhazuji nic. Co když to bude stále ještě užitečné?

Danielin dědeček ji inspiroval v recyklaci a opětovném používání starších předmětů. „Můj dědeček měl velkou dílnu s různými stroji, materiály a spoustou dalších věcí. Krámy nikdy nevyhazoval a říkal, že vše může být ještě někdy užitečné. Ráda jsem tam chodila, hrála si a tvořila s ním nové věci. V tomto prostředí jsem vyrůstala. Dnes nic nevyhazuji. Snažím se koupit pár nových věcí, ale vždy myslím na to, zda je již nemám doma. Většinou jsou nové kabely to jediné, co musím koupit!“

Domnívá se, že recyklace a obzvláště upcyklace jsou přirozenou součástí života. „Upcyklace se stává měnou budoucnosti ve světě designu. Proč používat neustále nové materiály? Je to filozofie, která se vyvíjí od šedesátých let. Měla by se šířit a stát se každodenní životní zvyklostí,“ říká Daniela, která by v budoucnu chtěla provozovat upcyklační workshopy pro děti.

„Chtěla bych děti učit, aby myslely méně komerčně. Učit je recyklovat, hrát si s odpadky, něco z nich vyrábět. Ukázat jim, že použitá plastová láhev na nápoje se nemusí hned házet do koše.“