Unipetrol | Fuelling Innovations | Články

Výstavba vodíkové infrastruktury

Emisní limity pro spalovací motory jsou stále přísnější. Spolu s omezenými zásobami nerostných surovin, vede tento fakt k hledání alternativních pohonných hmot. Cílem je snížit produkci znečišťujících látek a tím zmenšit dopad na životní prostředí. V posledních letech se sice setkáváme s rostoucí nabídkou klasických elektromobilů, ale mnozí odborníci tvrdí, že jde jen o přestupní stanici k efektivnější technologii. Velké automobilky vidí budoucnost ve vodíku.

Hydrogen Infrastructure Development

Auta na vodíkový pohon nejsou žádnou novinkou, experimentovalo se s nimi už v minulém desetiletí. Jsou to elektromobily, ale na rozdíl od klasického elektrovozu na baterii energii neukládají do lithium-iontových akumulátorů. Elektrickou energii z vodíku vyrábí pomocí palivového článku uloženého v nádrži auta.

Co tedy brání „vodíku“ v převzetí hlavní role mezi automobilovými pohony? Hlavními problémy, které bylo nutné vyřešit, byla samotná výroba, distribuce látky a komplexní infrastruktura. Vše je ale na dobré cestě.   

V České republice jste se zatím nejspíš s mnoha vodíkovými vozy nesetkali. Je to i proto, že doposud zde existuje pouze jedna neveřejná firemní čerpací stanice. To by se ale mělo brzy změnit. V Česku by mohlo do roku 2023 vzniknout až osm nových čerpacích stanic na vodík. Do roku 2025 by jich mělo fungovat celkem dvanáct. Navýšení počtu vodíkových stanic podporuje i ministerstvo dopravy, které vyčlení až 1,2 miliardy korun na jejich výstavbu.

S rostoucím počtem vodíkových stanic v Evropě a po celém světě se cena jejich výstavby snižuje. Zatímco výstavba první vodíkové stanice v Německu vyšla na 2,5 milionu eur, v současnosti lze podobnou stanici pořídit za 0,8 až 1 milion eur. V současnosti je na německém území více než 30 vodíkových stanic. V Evropě zatím jezdí zhruba tisícovka osobních vodíkových aut a desítky vodíkových autobusů.

Ačkoliv se vodíková auta prodávají ve značně menším počtu než klasická elektrická auta s akumulátory, automobilky do jejich vývoje stále investují nemalé částky. „Jedním z důvodů, proč světové automobilové společnosti něco takového dělají, je, že chtějí mít prst na spoušti,“ říká Jack Nerad, analytik Kelley Blue Book. Výrobci automobilů chtějí být připravení, pokud by přišla náhlá změna. Počet nově vznikajících vodíkových vozů by mohl začít růst rychleji, pokud by se automobilky spojily s vládami a energetickými společnostmi.

Unipetrol považuje vodík za palivo budoucnosti a plánuje navýšit objem jeho výroby i jeho dostupnosti pro běžného uživatele. Dnes je sice více než 90% vodíku vyráběno z uhlovodíků, ale nabízí se i jiné zdroje. My v Unipetrolu zkoumáme například produkci takzvaného „zeleného“ vodíku procesem elektrolýzy vody. Takto produkovaný vodík je považován za nejekologičtější palivo na trhu.

„… Pracujeme také na přípravě instalace prvních stojanů na vodík. Ty zprovozníme na našich čerpacích stanicích v Litvínově, Praze a Brně,“ řekl Marek Zouvala, ředitel čerpacích stanic Benzina.

Co to tedy znamená? Vývoj funkční a široké vodíkové infrastruktury nabízí inspirativní pohled do budoucnosti, ve které budeme schopni nadále cestovat osobními vozy a přitom nezatěžovat naši planetu.